Celá problematika traumatu je poměrně složitá a je potřeba k ní přistupovat komplexně. Nastíním zde jen obecně, pro laika snad srozumitelně, charakteristiku traumatu a jeho léčbu.

Trauma má mnoho definicí a podob. Obecně se dá říci, že jakoukoliv situaci (zážitek), na kterou náš autonomní nervový systém reaguje zvýšenou aktivací, můžeme považovat za traumatickou. Pokud je něčeho příliš a je to příliš rychle, dojde k aktivaci. Přirozená reakce je pak útok nebo útěk. Pokud nelze provést ani jedno nebo je situace pro nás příliš zahlcující, dojde k tzv. zamrznutí. Můžeme tvrdit, že každý z nás si nějaký traumatizující stav prožil. Pokud došlo k aktivaci a k následné deaktivaci (vybití energie aktivované k boji nebo útěku), je vše v pořádku. Ne vždy je to ale možné nebo ne vždy si to rozumově dovolíme. V tomto případě je náš systém neustále v aktivaci, čož ho velmi energeticky zaměstnává a udržuje v nastavení, které není dlouhodobě výhodné. Mnoho traumat vzniká již v prenatálním období, při porodu a v raném dětství. O těchto traumatech často nevíme, nepamatujeme si je, ale mohou nám velmi komplikovat život. Náš systém pak není svobodný, je jakoby zaseknutý v určité nedokončené reakci. Tato aktivace systému se projevuje jako změna postavení těla, napětí svalů, změna dechu, aktivace kardiovaskulárního systému (tělo je nachystáno k boji nebo útěku) a současně jsou utlumeny funkce orgánů (trávicích, vyměšovacích, rozmnožovacích), což má pak z dlouhodobého hlediska neblahý vliv na jejich funkci.

Při traumatu dochází tzv.ke ztrátě spojení. Jsou narušeny naše hranice a ocitáme se v jistém polaritním (krajním) nastavení, ztrácíme orientaci. Jedna z definic traumatu je také ztráta důstojnosti.

Při léčbě traumatu lze kombinovat více technik, dle schopností terapeuta a možností klienta. Velmi účinná technika je Somatic Experiencing ® (SE) – léčba traumatu dle Petera Levina. Ve své praxi kombinuji metodu SE s principy polarit, práci s hranicemi, kraniosakrální terapií a s vlastními psychospirituálními zkušenostmi. Cílem je dostat vegetativní (autonomní) nervový systém do rovnováhy, vyváženosti, nastavit naše hranice tak, aby byly bezpečné a svobodné a měli jsme schopnost se zcela orientovat a prožívat naplno přítomnost a být zcela vědomě v těle.